Místo ohně si pořiďte vařič dřívkáč za tisíc korun. Bude ochranou přírody pravděpodobně tolerovaný. Celý život jsem jako zálesák dělal v lese své tulácké ohně. A byl jsem velmi spokojený. Pak jsem se ale usadil v Moravském krasu a začaly kvůli ohni netušené problémy. Bylo to na poustevně Děravce na Habrůvecké plošině, kde jsem si jako obvykle udělal oheň na rozpálení kamenů pro svou indiánskou potní chýši inipi, kterou jsem potřeboval nutně pro svou osobní hygiénu. Když tu se odněkud zjevili lesníci a zaútočili na mne svěřepě kvůli ohni. Byl to čistý závan socialismu, v němž tito lesníci duchem stále žiji. Ale nyní přece je již demokracie, tak jsem byl touto jejich reakcí velmi překvapený. V zápětí i Správa CHKO Moravský kras proti mě přitvrdila a požadovala ode mne abych se vzdal svých ohňů. To by byl konec všech trampský tradic, k nimž dělání ohňů v lese neodmyslitelně patří. Trampové stejně jako já ohně v lese samozřejmě dělají, umí je rozdělat a bezpečně udržovat, ba mají k ohni zvláštní úctu a žádný požár proto nezpůsobí. Uvědomoval jsem si démonský podtext a rozměr tohoto nařízení státní správy, neboť ve svých důsledcích likviduje nás tradiční lesní svobodomyslná společenství! Hned jsem proti tomuto neurotickému postupu Správy CHKO a Školního lesního podniku Křtiny filozoficky protestoval a argumentoval jsem slovy, že oheň do přírody přece patří a nejde ho zakazovat. Ale marně. Tehdy jsem byl svědkem jak kvůli ohni brutálně zešikanovali v Partyzánské jeskyni vysoko na skrytém místě Křtinského údolí tam se mnoho let uchylující romantické duše, zálesáky a bylo mi z toho smutno na srdci. Někdo mi však poradil abych tento problém se zakazovaným ohněm vyřešil tak, že si pořídím za tisíc korun vařič zvaný dřívkáč, v němž se spalují větvičky, šišky, či sekyrkou nasekaná polínka na třísky. Ihned jsem si ho zakoupil a problém s ohněm tím byl paradoxně vyřešen, neboť ochránci přírody souhlasili s touto bezpečnou formou ohýnku, na němž si já poustevník mohu uvařit pokrm vezdejší nebo čaj, na němž jsem již závislý. Zcela bez ohně nejde v lese přežít tak jsem měl štěstí, že mi dřívkáč pro mou osobu povolili. Od té doby se mi vařič dřívkáč stal nenahraditelným pomocníkem a spojencem. Bez něj bych v Moravském krasu nemohl vůbec jako poustevník existovat. Ochránci přírody tedy naštěstí ustoupili od svého fanatického vykládání zákonů tohoto státu ve věci ohně v lese. Já sám vám proto radím abyste i vy investovali oněch tisíc korun a vařič dřívkáč si určitě zakoupili. Bude vám věrným spojencem a mytologickým průvodcem v přírodě a je pravděpodobné, že většina soudných ochránců přírody, kteří to mají v hlavě v pořádku a v harmonii, bude váš oheň v dřívkáči tolerovat. Tak se vyhnete brutální pokutě a zešikanování kvůli ohni. Co říct závěrem? Vařič dřívkáč vás neohřeje v drsné zimě, ale poskytne vám světlo v noci jako skutečný oheň. Já sám jsem si na dřívkáč již zvykl a regulérní oheň na černo v Moravském krasu raději nedělám, nanejvýš na Hradisku svatého Klimenta na Chřibech, kde je tolerované lesní ohniště. Nevím proč taková lesní ohniště nemohou být tolerovaná zde v Moravském krasu, když to jde jinde například i na trampské Oslávce. Jiná situace však asi nastane v zimě. Tehdy si ze sebezáchovných důvodů na své odlehlé skryté poustevně oheň asi normálně na ohřátí těla udělam, jenom to nebudu fotografovat, ani nikde oznamovat. Přinejhorším zaplatím pokutu, jak jsem již dvakrát za oheň v lese zaplatil.