Zachyťte pomíjivé unikátní okamžiky, které jednou mohou být velmi mystické ze svého života v meditační jeskyni, na poustevně či při toulkách po lesích, horami, na fotografii. Já sám jsem většinu své duchovní cesty bohužel nefotografoval, necítil jsem tu potřebu, i když vnitřně jsem k tomu byl nabádán, což je myslím škoda a chyba. Ale byl jsem unášen Bohem, proto jsem na zachycování těchto posvátných chvil neměl žádné pomyšlení. Tato situace se naštěstí změnila po roce 2004, kdy jsem se já jeskynní poustevník ze Slovenského ráje znovu usadil mezi speleology zpět v Moravském krasu. Od té doby houževnatě fotím, čehož svědectvím je web hermitphoto.cz, který je dnes pravděpodobně již největším webem o Moravském krasu. Opravdu jsem ve focení našel skvělou prvotřídní zálibu, ba poslání, která jak věřím přináší něco pozitivního do životů mých bližních. Nyní fotím já původem nikonista na taktéž japonský Olympus, konkrétně Olympus Systém OM 1, což je nejlepší profesionální fotoaparát této již bohužel zaniklé firmy. Na základě svých vnitřních zkušeností i já vám doporučuji s focením začít a dopřát si pokud možno profesionální, opravdu kvalitní přístroj, určitě ne nekvalitní laciné "mydélko". Ale i s takovým se případně dá začít. Můj mistr fotografování Bohdan Holomíček z Krkonoš razí myšlenku, že nezáleží na značce fotoaparátu, hlavní je s focením urychleně začít!

Celý život jsem jako zálesák dělal v lese své tulácké ohně. A byl jsem velmi spokojený. Pak jsem se ale usadil v Moravském krasu a začaly kvůli ohni netušené problémy. Bylo to na poustevně Děravce na Habrůvecké plošině, kde jsem si jako obvykle udělal oheň na rozpálení kamenů pro svou indiánskou potní chýši inipi, kterou jsem potřeboval nutně pro svou osobní hygiénu. Když tu se odněkud zjevili lesníci a zaútočili na mne svěřepě kvůli ohni. Byl to čistý závan socialismu, v němž tito lesníci duchem stále žiji. Ale nyní přece je již demokracie, tak jsem byl touto jejich reakcí velmi překvapený. V zápětí i Správa CHKO Moravský kras proti mě přitvrdila a požadovala ode mne abych se vzdal svých ohňů. To by byl konec všech trampský tradic, k nimž dělání ohňů v lese neodmyslitelně patří. Trampové stejně jako já ohně v lese samozřejmě dělají, umí je rozdělat a bezpečně udržovat, ba mají k ohni zvláštní úctu a žádný požár proto nezpůsobí. Uvědomoval jsem si démonský podtext a rozměr tohoto nařízení státní správy, neboť ve svých důsledcích likviduje nás tradiční lesní svobodomyslná společenství! Hned jsem proti tomuto neurotickému postupu Správy CHKO a Školního lesního podniku Křtiny filozoficky protestoval a argumentoval jsem slovy, že oheň do přírody přece patří a nejde ho zakazovat. Ale marně. Tehdy jsem byl svědkem jak kvůli ohni brutálně zešikanovali v Partyzánské jeskyni vysoko na skrytém místě Křtinského údolí tam se mnoho let uchylující romantické duše, zálesáky a bylo mi z toho smutno na srdci. Někdo mi však poradil abych tento problém se zakazovaným ohněm vyřešil tak, že si pořídím za tisíc korun vařič zvaný dřívkáč, v němž se spalují větvičky, šišky, či sekyrkou nasekaná polínka na třísky. Ihned jsem si ho zakoupil a problém s ohněm tím byl paradoxně vyřešen, neboť ochránci přírody souhlasili s touto bezpečnou formou ohýnku, na němž si já poustevník mohu uvařit pokrm vezdejší nebo čaj, na němž jsem již závislý. Zcela bez ohně nejde v lese přežít tak jsem měl štěstí, že mi dřívkáč pro mou osobu povolili. Od té doby se mi vařič dřívkáč stal nenahraditelným pomocníkem a spojencem. Bez něj bych v Moravském krasu nemohl vůbec jako poustevník existovat. Ochránci přírody tedy naštěstí ustoupili od svého fanatického vykládání zákonů tohoto státu ve věci ohně v lese. Já sám vám proto radím abyste i vy investovali oněch tisíc korun a vařič dřívkáč si určitě zakoupili. Bude vám věrným spojencem a mytologickým průvodcem v přírodě a je pravděpodobné, že většina soudných ochránců přírody, kteří to mají v hlavě v pořádku a v harmonii, bude váš oheň v dřívkáči tolerovat. Tak se vyhnete brutální pokutě a zešikanování kvůli ohni. Co říct závěrem? Vařič dřívkáč vás neohřeje v drsné zimě, ale poskytne vám světlo v noci jako skutečný oheň. Já sám jsem si na dřívkáč již zvykl a regulérní oheň na černo v Moravském krasu raději nedělám, nanejvýš na Hradisku svatého Klimenta na Chřibech, kde je tolerované lesní ohniště. Nevím proč taková lesní ohniště nemohou být tolerovaná zde v Moravském krasu, když to jde jinde například i na trampské Oslávce. Jiná situace však asi nastane v zimě. Tehdy si ze sebezáchovných důvodů na své odlehlé skryté poustevně oheň asi normálně na ohřátí těla udělam, jenom to nebudu fotografovat, ani nikde oznamovat. Přinejhorším zaplatím pokutu, jak jsem již dvakrát za oheň v lese zaplatil.

Pila a sekera nezbytně patří k výbavě do lesa pokud jste se rozhodli na místo otevřeného ohně používat raději jen oudoorový vařič dřívkáč. Bez těchto pomůcek bychom si totiž nenařezali a nenaštípali polínka do dřívkáče, která mají délku jen asi 10 centimetrů. Já používám obyčejnou rámovou pilu české výroby s 50 cm plátkem. Lze používat i menší pilky, ale ty se mi příliš neosvědčily. Padesáticentimetrovou považuji za optimální. Sekyrku používám 600 gramovou. Existují i 300 g, ale ty jsou na štípání polínek do dřívkáče již příliš lehké. Bohužel tyto pomůcky něco váží a do lesa si je musíme donést na vlastních zádech, ale zvyknete si. Každopádně si ušijte na pilu a sekeru pevný obal, abyste si nepoškodili věci v batohu, například spacák.

Velice důležitou otázkou pro pěší putování je zvolit si dobrý kvalitní batoh. Já jsem vsadil na českou firmu Doldy a jsem zcela spokojený. Ušili mi na zakázku za jen něco přes 4000 Kč batoh v mé jógové oranžové barvě, která dobře ladí k mému rouchu, originální batoh Doldy Big Horn 100+20 l. Možná je to jeden z nejlepších batohu na světě - to si myslím já. Byl testován v extrémních arktických podmínkách a obstál na výbornou. Je to batoh velmi odolný s pevnými švy. Již jsem s ním nachodil bez problémů mnoho kilometrů ke vší spokojenosti. Jenom přeska na bederním pásu trpí. Objem tohoto mého legendárního batohu je rekordních 100 plus 20 litrů, což z něj činí nejobjemnější batoh, který je k sehnání na českém trhu, přesně takový jaký já pro přenášení velkých nákladů potřebuji. Vyhovuje mi akorát. Velmi doporučuji proto batohy Doldy vaší pozornosti.

Já mám velmi teplý spacák Pinguin Expert, který má být nejteplejší spacák na trhu. Teplotní konfort v noci není radno podceňovat, hlavně v zimě nebo na horách. Přesto jsem s tímto spacákem firmy Pinguin nespokojený. Je totiž opatřen po straně - bůh ví proč - nesmyslným poruchovým zipem, který se samozřejmě brzy zadrhne a rozbije, takže se do spacáku dostane chlad. Tež u tohoto spacáku chybí stahovadlo kolem hlavy na zmenšení větracího otvoru, což je konstrukční vada jakou u tak kvalitního výrobku za nějž se Pinguin vydává nelze tolerovat. Proto spacáky se zipem nedoporučuji. Každopádně je tento spacák v podstatě to nejlepší, co lze zakoupit. Používejte raději klasickou mumii, nebo si zip zašíjte.

Když jsem žil jako františkán v bezdomoví v odřených vojenských botách "kanada", které jsem si každý rok znovu zakupoval, přišla mi napohled velice zvláštní myšlenka abych raději zainvestoval do drahých kvalitních pohorek. Lidé totiž posuzují člověka podvědomě i podle bot, které má na nohou. Tak jsem se rozhodl tento vnitřní pokyn uposlechnout a vydal jsem se do outdoorové prodejny takové boty zakoupit. Vybral jsem si drahé pohorky značky Scarpa, které na mne udělaly velký dojem. Vydržely mi mnoho let. Tak jsem zakoupil znovu další pohorky Scarpa a po pár letech znovu další Scarpy a jsem odhodlán v tom pokračovat i nadále. Velmi dobře se v nich chodí, není v nich zima a v létě se nohy nezapaří. Nepodceňujte kvalitní obuv, pokud se chystáte do hor. Já vám doporučuji Scarpy s nimiž mám letité velmi dobré zkušenosti. Oranžová Scarpy jsou tou nejlepší vaší vizitkou. Budete v takových botách opravdu sebevědomí. Investujte do kvality. Nešetřete na nepravém místě. Budete povýšeni v očích veřejnosti. Můžete je nosit stále, i do města a opravdu vydrží mnoho let, takže se nakonec vyplatí i přes vyšší pořizovací cenu. Určitě prosím ne již kanady a podobnou lacinou obuv. My poustevníci nechceme být považováni za bezdomovce. Mamé svoji etiku a hrdost!

Nejlepší amulet pro jogína je obyčejná indická mála z rudrakši, což jsou semínka zasvěcená Bohu Šivovi ze stromu rostoucího v Himaláji. Musí však být požehnána světcem, v mém případě Mistrem jógy Višvaguruem paramhansem svámím Mahéšvaránandou. Svámiji na požádání komukoli málu požehná. Můžete nosit jako amulet - pokud jste křesťané - například i Ježíšův křížek, což ale příliš z mystických důvodů nedoporučuji, neboť byste si mohli přivodit případné astrální problémy. "Oni" totiž na kříž útočí. Já sám jsem křížek na vyšší pokyn rád nosil, nevím čím to, nepřemýšlím nad tím, ale pokaždé jsem se ho nakonec vzdal, například jsem svůj křížek zavěsil ve větvích stromů nad svou poustevnou, zatímco jindy jsem ho zahrabal do hlíny pro radost detektoristů. Opravdu Ježíšův kříž, tolik oblibený u křesťanů, není z vyššího hlediska vhodný jako amulet, na čemž se shodují mnozí zkušení mystikové. Mnohem lepší je naše Óm, Šiva, Buddha a podobné východní naboženské duchovní symboly plné harmonie, nikoli smrti. Doporučuji vám zázračný amulet nosit, ale dobře zvážený, promeditovaný a vyšším Já odsouhlasený. Já sám již žádný amulet, kromě mály nenosím. Pamatuji si totiž že se mi před třiceti roky líbilo a bylo mi sympatické, že Svámiji nenosí kromě mály žádný přívěšek či medailónek. Já jsem v tom ucítil, že je mimo všechny symboly a že je tedy zde opravdu pro všechny, pro hinduisty a jogíny, jakož i pro upřímné křesťany, buddhisty, klidně i muslimy ap. A takováto filozofie se mi opravdu velmi líbí. Proto ani já už žádný amulet nenosím. Nakonec jsem si zakoupil Óm.

Nebuďte jenom uzavření a klauzurovaní. Choďte pravidelně každé ráno na procházky po vesnici, po městě, po polích, zahradách či lese. Udržíte si tak potřebnou fyzickou kondici při své převážně sedící meditaci. Já sám se budu snažich chodit na procházky každé ráno. Spočátku stačí klidně jen symbolické desetiminutové procházky při nichž ujdete asi jeden kilometr. Později se snažte ujít 3 až 5 km. Přiznávám, že já se vracím z ranní procházky trochu unavený. Proto se po takové procházce uvolněte u svého oltáře a zapisujte si své oduševnělé myšlenky, které k vám přišly během procházky. A ony budou přicházet, proto si s sebou vezměte pero a notýsek. Nebo se můžete krátce uvolnit v samádhí na své posteli. Neusínejte však.

Netrapte anahátu přehnaným skrblictvím. Anaháta vás při meditaci stále k něčemu inspiruje a motivuje, například abyste si koupili sochu svého oblíbeného světce na svůj oltář, nebo třeba jen novou lednici, poustevnické sandály, nebo něco na sebe a podobné ryze praktické dobré rady. Tak svou anahátu nepotlačujte, nevíte co je za tím. Získáte tak mnoho radosti z bezstarostného nakupování a novou pozitivní energii. Nakupujte i další věci, samozřejmě nebuďte jako někteří Američané, kteří si pronajímají sklady, aby mohli stále utrácet do nekonečna peníze za nové věci. Takže všeho s mírou. Ale jak jsem řekl, nikdy nepotlačujte svou anahátu, například si zakupte i zlatý amulet na krk. Nejraději naše Óm. Ve skutečnosti nemusí být ze zlata:). Samozřejmě pokud jste nemajetní tak se v nakupování omezte a přeposílejte své peníze na účet pro případ nečekaných událostí.

Podporujte nezištně spolu se mnou duchovní a charitativní projekty v České republice a v Indii a Bůh, který naslouchá vaším myšlenkám vám to odplatí. Budete mít poklad v nebi. Již Ježíš totiž řekl : „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“ (Evangelium sv. Matouše 19,21 a jinde). Stojí to za tu radost! Úplně světsky vykrvácet. Masakr ega! Nemusíte se kvůli tomu zruinovat. Já sponzoruji jsa sám nemajetný mnich především symbolicky z morálních důvodů, aby Láska proudila a vítězila. Věřím však, že můj příspěvek ale přinese někomu radost a štěstí. Mě by to taky potěšilo kdyby mi někdo občas přispěl na účet. Já platim zatím 2000 Kč měsíčně a budu zvyšovat až trochu zbohatnu. Neodmítejte pomoc bližním. Budete sami vnitřně od Boha obdarováni - to vám vyprávím z vlastní zkušenosti. Proto sponzorujte a rozdávejte lidem v bezdomoví, klidně ať zbohatnou. No a co. Toto mne naučila meditace v osamění. Pokud trpíte Božím nezájmem, zkuste podporovat takovéto projekty. Harmonie. Stal jsem se "fanatikem" ve sponzorování dobročinných organizací! Dobro nakonec vždycky zvítězí. Neberte na sebe ohled. Všechno co dáš dostaneš nazpět. To je zákon karmy. Rozhodně dobročinnost nepotlačujte a plaťte trvalým měsíčním příkazem vybraným dobročinným organizacím a tento tok peněz potřebným nepřerušujte a neukončujte. S každou odeslanou platbou cítím podivné uspokojení.

Já se v rámci svých finančních možností starám o vybrané lidi v bezdomoví. Právě jsem převzal patronát nad jedním takovým bezdomovcem, který si mne získal svým správně, pozitivně a upřímně vyjadřováným bezdomovectvím. Například získané peníze z almužny před nikým neukrývá jako činí mnozí méně upřimní bezdomovci, aby nikdo nevěděl kolik si vyžebrají. Přináším mu proto nejen peníze ale i pokrm, neboť jsem slyšel příběh z indické mytologie, že jeden člověk se po smrti dostal do astrálního světa, ale nemohl se tam ničeho najíst, neboť všude bylo zlato a drahokamy, ale žádné jídlo, to proto že za svého života rozdal spoustu peněz svým spoluobčanům, ale nikdy nedaroval nikomu jídlo. Tak jsem se hlouběji nad tím zamyslel a začal jsem osoby v bezdomoví obdarovávat nejen penězi, ale i jídlem. Jiný námět na zamyšlení se mi stal indický zázračný siddha světec Neel Karoli Baba. Ten říkal: "Nasyťte je všechny", a opravdu v jeho ášramu se mohl každý dosyta zadarmo najíst. Tak to byly dvě pohádky na zamyšlení. Je mi líto, že tato slova nechápe správně Armáda spásy a lidem v bezdomoví nedává výživný pokrm, ale jen polévku a nějaký suchý rohlík, navíc pravděpodobně z vývaru z masa!. Tak to je opravdu má oprávněná kritika Armády spásy. Opravdu by je měli začít sytit i za cenu, že sponzoři jako já budou muset více platit. Nevím jak vy, já bych jim za tuto všestranou komplexní péči o lidi v bezdomoví platil rád! Takhle Armáda spasy nemá mou plnou důvěru! Podporujte tedy i vy poctivé bezdomovce ve svém městě. Získáte a rozdáte tak mnoho pozitivní energii. Tak to funguje. Zvláště vhodné pro opuštěné a osamělé osoby, které by mohli taky převzít patronát nad nějakým ještě více opuštěným bezdomocem, na ještě nižším stupní společenského postavení, než jsou oni sami, tedy takového bezdomovce který jim bude něčím sympatický a blízký. Určitě nepodporujte hamižné lidi vydávající se za lidi v bezdomoví nebo nadmíru zbohatlé pouliční muzikanty. Ve skutečnosti raději podporujte každého neboť nevíte, kdo čím trpí, nemusíte mít správně fungující vivéku, správné rozlišování a mohli byste někomu svým nezájmem pomoci ublížit. Stačí věnovat malou minci, i ta někoho velmi potěší. Protože se tak předává láska. Ať klidně bezdomovci zbohatnou, stejně nic již nemají jen svůj holý život k dožití. Tak ať se trochu na této své cestě potěší.

Na vině může být snězení nezdravého jídla, nebo nedostatek jídla, či nedostatek spánku po noční meditaci, dále například nesplněná očekávání a přání, nebo vliv astrálních duchů, kteří nám vsugerovávají všechno vylhané a dezorientují nás. Z modlitby k Archanděli Michaelovi se dozvídáme, že tito zlí duchové totiž způsobují ve skutečnosti zkázu duší ve světě a svádějí lidstvo z pravé cesty k Bohu. To je i má vlastní zkušenost. Takových duchů je mnoho v našem podvědomí a my se musíme naučit jim čelit a rozlišovat je. Například démon sexu, který je starými Mistry považován za generála všech démonů. Jeho poražením již podle tohoto učení snadno zvládneme všechny ostatní démony. Vždy když jste zneklidnění a dezorientovaní, stačí jít jen do ticha a samoty a usednout před svůj oltář. Velice důležité je před oltářem naslouchat Tichu v pozadí vaších myšlenek a myslet a hledět při tom na obrázek vašeho vyvoleného Mistra či světce. Vlnobití vaších myšlenek se ihned utiší a vy uzříte znovu svou pravou podobu, své vnitřní Já. Pomodlete se nebo si zacvičte jógu, nebo jděte na krátkou procházku do lesů. Pocítíte ono vnitřní klapnutí, že si počínáte správně. Všechno to jsou velice důležité vnitřní nebo dokonce mystické zkušenosti. Možná že jednou budete někoho tuto zvláštní jógu a duchovní cestu vyučovat, tak si to sami užívejte. Každopádně se nebojte vzdorovat a o svou svobodnou vůli zápasit. Počínejte si v krizi jako praví bojovníci a prosaďte si svou vůli průchod každou krizí a svobodnou cestu, zvláště se před nikým násilně nepokořujte. Pokořenost není totéž jako pokora před Bohem. Pokořenost je nežádoucí duševní rozpoložení a stav. Uchovejte si nezávislou mysl a zasaďte se o to aby se krize nestala váš setrvalý stav. Ať se deprese neusídlí ve vašem podvědomí. Stejně nakonec vždy uznáte moudrost a pravdu svého Vyššího Já, čili Nad Já, které vám dobře radí a myslí to s vámi jen dobře. Démon nižšího já zneuznán odejde. Ve Smižanech ve Spišské Nové Vsi stojí nenápadně u silnice starý dřevěný kříž. Na něm je cedulka s nápisem: "Pokleknout před křížem při zoufalství." Meditujte.

Experimentuji teď s olejovou lampou s plavoucími knoty. Vypadá to velice dobře. V meditaci mi totiž přišlo varování, že tradiční čajové svíčky, které jsem doteď intenzivně zapaloval na oltáři mohou být zdraví škodlivé, neboť se jedná o chemický ropný produkt, což nepodceňuji. Proto jsem přešel na olejovou lampu na bázi rostlinného oleje. Rostlinný olej nemusí být při pálení škodlivý. Zakoupil jsem si plavoucí knoty a zapálil. Pokud doléváte olej jedná se o věčné světlo. Hari Om.

Přemýšlel jsem už dávno, jak se správně a v mém případě lacině stravovat. Tak jsem se v roce 1996 dostal samozřejmě k vegetariánství. Začínal jsem u makrobiotiky, ale ta mne více neupoutala. Potom jsem si začal jako horský poustevník vařit sám samostatně, aniž by mi to někdo více vysvětloval, či učil. Vařím velice jednoduše velmi prostá vegetariánská jídla již třicet let, která jsou ale plnohodnotná a výživná. Jak tedy vařím? V podstatě použiji každou zeleninu, která je cenově mě dostupná na trhu, například: brambory, mrkev, petržel, celer, cuketu, květák apod. Cibuli a česnek moudré knihy a tradiční indické ášramy ale odmítají doporučovat jíst, takže ani já je v podstatě nepřijímám. Směs zeleninu nakrájím na malé kostečky a krátce povařím ve vroucí vodě do změknutí. Nevařím příliš dlouho, aby se neztratily zbytečně vitamíny. Své jídlo si vařím v tradičním nerezovém trampském dvojdílném ešusu, který svým objemem je více než dostačující na mé nasycení. V druhém menším ešusu současně na druhé plotýnce vařiče za předpokladu že jsem v civilizaci uvařím do měkka luštěniny, například čočku, hrách, cirznu nebo fazole a přidám rýži, pokud možno naturál. Pak nastane druhá závěrečná fáze výroby mého poustevnického pokrmu. Protože by to bylo zatím bez chuti, ale i na takové prosté stravování se chystám, musím si na oleji osmahnout chilli, nebo i kurkumu a kari. Nejsem zatím odborník na používání koření, proto používám zatím jen tyto tři. Odstraním ze zeleniny vodu, přidáme luštěniny s rýží a polejeme olejem s kořením. To je starší tradiční verze přípravy mého jednoduchého pokrmu. Mé jídlo je tedy jednostranné, každý den v podstatě stejné. Nyní v roce 2025 jsem začal experimentovat a používat do tohoto pokrmu navíc zásmažku s krupice svařené na oleji, kterou i s kořením a solí vleji samozřejmě i s luštěninami a rýží na zeleninu tentokrát ale nezbavené vody, v níž se vařila, což považuji za zdravější a lepší. Je škoda vývar ze zeleniny vylévat. Vložíme tedy zásmažku do vroucí vody s uvařenou zeleninoua krátce ještě povaříme do zhoustnutí pokrmu a pak odstavíme z vařiče. Protože je jídlo zatím velmi horké na konzumaci – jím až večer – zacvičím si v mezičase po dobu jeho chladnutí svou oblíbenou Jógu v denním životě. Pokrm mezi tím vychladne a pak ho sním před oltářem. Ideální je předtím si zazpívat příslušnou indickou mantru. Je v tomto prostém a zdravém pokrmu tolik síly a energie, že následující celý den nemám potřebu v podstatě vůbec jíst. Někdy nejím z lenosti dva, dokonce tři dny. Dobrou chuť. Kromě tohoto hlavního denního pokrmu jím na přesnídávku ovoce. Snažím se jíst co možná nejvíc ovoce, ale protože je většinou drahé a tedy tím i mimo mé reálné finanční možnosti, jen ho symbolicky ochutnávám, ale neodepírám si ho zcela. Konzumuji hrozny, pomeranče, broskve, nektarinky, jablka, hrušky či mandarinky. Citrón používám k výrobě slazené limonády. Příležitostně jím rovněž drahé mandle a lískové oříšky na syrovo jen umyté ve vodě. Oříšky doporučuji maximálně přes vysokou cenu konzumovat. Já si je například budu nosit v plastové dóze do meditační jeskyně ve směsi s rozinkami a sušenými švestkami, či sušeným ananasem. To je velice satvické a plné chuti, při dlouhé meditaci v horách, či Moravském krasu se hodí. Má stravování je tedy velmi jednoduché, nevyžadující větší zkušenosti s vařením, je asketické a přitom plně výživné a zdravé. Občas, ale nanejvýš jednou denně si na probuzení při meditaci vařím velký hrnek kafe s cukrem, nebo i bez cukru, se smetanou, nebo v kafíčku s rozpuštěný máslem. Je v tom mnoho energie, takže vás přestane zajímat hlad při celodenním postění. Samozřejmě při každé příležitosti piji zelený čaj. Nyní piji chuťově výrazný hořký nejlacinnější zelený čaj Gunpowder, ale chystám se na kvalitní drahou Dračí studnu, kterou si zakoupím ale na internetu, nikoli v čajovně, ve velkém balení, takže klesne její cena o dvě třetiny na cca jen 150 Kč za 10 gramů tohoto čaje. Kromě toho v maminčině nesatvické lednici upíjím studené mléko z Kauflandu. Na poustevně piji jen vodu ze studánky, nebo přinesenou z vodovodu. Zcela jsem přestal jíst čokolády, protože nadmíru škodí zubům. Taky jsem již téměř vyloučil buchty, koláče, koblížky, či sušenky a budu se snažit s nimi zcela zkoncovat, pokud možno již v tomto roce, ale zcela nenásilně. Prohlašuji, že při tomto svém satvickém stravování jsem v podstatě nikdy neonemocněl, až na nějaké chřipky. Je mi 57 let a jsem plný vitality, energie a síly, i když při nesení plně naloženého batohu se již v tomto věku již poněkud zadýchávám. Jako zajímavost a kuriozitu uvádím pro spořivé povahy, že při tomto svém výše popsaném stravování si troufám vystačit se 2000 Kč za měsíc!

Já již nemedituji, já rozjímám. Strávil jsem několik let v meditaci v temné neosvětlené jeskyni, jen u doutnajícího ohně, se zavřenýma očima a s mantrou v srdci, ale to už mne přešlo. Nyní ani nezavírám oči, vůbec to nepotřebuji, jen hledím před sebe na oltář, pokud jsem doma v ášramu, nebo hledím jen před sebe na přírodu a na skály, když jsem v jeskyni. Opravdu nezavírám oči. Nejraději při tomto náboženském rozjímání ale hledím na fotografii svého duchovního Mistra Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránandy. Přitom se v mém vědomí objevují pokyny a informace jak si počínat na své duchovní cestě, či v každodenním praktickém životě. Jsem přitom zcela uspokojen ve své žízni po vyšším Poznání. Klidně se toto rozjímání může týkat například mé zamilované speleologie, průběhu neznámých jeskyní v útrobách země, o čemž píši dokonce vlastní odborné publikace a články. Ale na podzemí se nyní již jako mnich samozřejmě nesoustředím. Chci tím jen říct, že můj vnitřní Učitel a Mistr ví opravdu cokoli a dovede mi to během rozjímání velice moudrým, ba humorným způsobem vnitřně objasnit. V podstatě nepotřebuji ovládat všelijaké oficiální meditační techniky, jimiž se hemží svět. Myslím si po své třicetileté praxi meditace, že opravdu stačí naslouchat Hlasu Ticha v pozadí myšlenek, nejlépe v úplné samotě a tichu poustevny, či uzavřeného pokoje ášramu, nebo i světského příbytku. Přitom se samozřejmě snažím opakovat svou mantru, ale do toho se již musím nutit, takže většinou jen naslouchám v tichu bez mantry svému Vyššímu Já, tedy Nad Já. To ale nejde začátečníkům na duchovní cestě doporučit, neboť by mohli snadno sejít z cesty, proto si mantru stále raději opakujte. Teprve později, až jste pokročilí prý přirozeně odpadnou a zmizí všechny i duchovní berličky a vy jen sedíte v transu meditace, sjednoceni s Bohem, blízko k osvícení. Tak to dělám nyní já. Jak tedy začít s meditací? Když jsem já začínal s meditací, to bylo v roce 1995, ve své jeskyni v horách Slovenského ráje, nevěděl jsem jak se správně medituje, neboť mne toto umění nikdo neučil. Jen jsem intenzivně cítil, že musím s meditací na horách sám začít. Připadalo mi to romantické jen sedět na útesu či v jeskyni a meditovat. Na všechno jsem si tedy přišel sám. Mě stačilo z počátku jen hledět dlouze do plamenů ohně ve své jeskyni, nebo hledět na skálu pod skalním převisem. K tomuto účelu jsem měl na skále pověšené havraní peříčko, které skotačilo v závanu teplého kouře z ohně. Opravdu jsem jen na toto skotačící peříčko jen tak hleděl, koncentroval jsem se na ně a na nic víc jsem nemyslel. Nebo jsem například v noci seděl ve ztichlých horách zcela sám a hleděl na srpek měsíce, nebo na úplněk. Též jsem naslouchal vzdálenému šumu potoka hluboko v údolí. Hleděl jsem na okolní les, někdy ke mně přilétly nebojácné sojky, nebo přišli na výzvědy kamzíci a já jsem cítil, že patřím mezi ně. Rád jsem sedával na vápencovém útesu nad hlubokými propastmi. Tvrdím tedy, že vůbec není nutné být oficiálním mistrem meditačních technik. Na horách budete spontánně dosahovat samovolných meditačních vnorů a osvěcování všech vašich problémů, které v samotě samozřejmě budou svírat vaše srdce, anahátu, vaši duši. Opravdu všechno důležité se s pomocí Boží na horách dozvíte, aniž by vám to kdokoli musel objasňovat či zvěstovat. Zapomeňte tedy klidně na všelijaké především zesvětštělé učitele duchovní cesty, případně psychiatry či psychology, kteří z vyššího nadhledu neví nic. Jedinou výjimkou samozřejmě je osvícený světec, skutečný Mistr, jako například Višvaguru paramhans svámí Mahéšvaránanda, ale i ten vám bude jen potvrzovat to co sami ze své horské samoty budete v hloubi své duše vnitřně vědět. Takový je můj Mistr. Nikoho neláme, neznásilňuje, neatakuje jako často dělají jiní duchovní. Opravdu učí to, co vnitřně rezonuje s vaším poznáním, neboť je to ve skutečnosti učení Vesmírného Mistra, který je všudypřítomný, vševědoucí a věčný, není to tedy jen „jeho“ Svámijiho učení, to je třeba pochopit a realizovat. V tom je velikost mého Osvíceného Mistra Mahéšvaránandy. Opravdu vás bude utvrzovat, že si na své vlastní individuální cestě k Bohu počínáte v podstatě správně. Proto jsem se vůbec neobával zvlášť se mu odevzdat a zasvětit jako mnich, svámí, sanjásin a sádhů. Jsem na to hrdý, že mne má třicetiletá především horská meditace přivedla k tomuto nejdůležitějšímu rozhodnutí mého života. Od sanjás díkši nic v podstatě již nehledám, všechno důležité mám naprosto ve vnitřní i vnější harmonii, mnohaleté zažívané utrpení pramenící ze spojení se světskou realitou již odeznělo a zcela zmizelo, jako by vůbec nikdy ani neexistovalo. Považuji tedy za nutné abyste se v očích tohoto světa tzv. „zbláznili“, jak učí evangelia a epištoly Nového zákona, tzn. oblékli se jednou provždy do oděvu Nového člověka, čili řeholní či mnišské kutny, v mém případě hinduistického svámího. To doporučuji učinit každému z vás, pokud se chcete opravdu osvobodit, rozhodně mnišský stav nedokládejte ve svém životě na neurčito, do daleké nevyzpytatelné budoucnosti, to znamená že je lépe se nikdy neoženit a nevydávat se na tuto dlouhou cestu napříč životy. Musíme se Bohu zcela odevzdat jako mniši či poustevníci, jenom tak se zbavíme světského žaláře utrpení, které plyne ze spojení s pomíjivými světskými objekty, tedy i s manželstvím, jakkoli pro někoho na své úrovni i to může být cesta k osvobození, ale jak jsem řekl dlouhá a vůbec ne pryč z klece této duality. To všechno jsem vám dnes chtěl povědět o své meditaci na bázi rozjímání u nohou Vesmírného Mistra, Átmána. Jenom takového má smysl hledat, jemu se odevzdat a to především ve svém vědomí. Proto choďte meditovat do hor, ale buďte v horách samozřejmě opatrní, neboť hory jsou nejen krásné a přívětivé, ale mou být i nemilosrdné a kruté k těm,kteří do nich vstupují bez pokory a úcty k Božímu Majestátu. Nebojte se ale, někdo vás povede, nemůžete zabloudit. Hlasy žen a tohoto světa vám budou samozřejmě vsugerovávat, že do hor jen zbytečně „utíkáte“, ale vy jím to vůbec nevěřte a s klidnou myslí se do hor vydejte. Vyhledejte nějakou skrytou jeskyňku, postačí i převis, já vám doporučuji navštívit za tímto účelem můj Slovenský ráj, který je dostatečně hluboký a divoký, takže tam mohou teoreticky žít desítky nezávislých poustevníků, aniž by se potkávali a vyrušovali. Takový je opravdu Slovenský ráj. Tak se do hor na Slovensko, klidně i do rumunských Karpat Miloslava Nevrlého vydejte. Nemusíte vůbec opustit Evropu, i když ty nejlepší hory svaté hory jsou indický Himaláj, neboť tam dodnes žijí stovky a tisíce velice svatých osobností, které tyto hory posvěcují po tisíce let. Toto v Evropě a v České republice bohužel již neexistuje, tato hluboká duchovní tradice horských mnichů. Je na čase ji i u nás obnovit. A k tomu směřuji tímto životem já, Gyaneshwarpuri. Opravdu jsem tu v České republice jen za tímto úkolem. Je to pravděpodobně sankalpa, vnitřní přání z předchozích životů, proto jsem se zrodil v Evropě. Jinak si nedokážu vysvětlit proč tu jsem. Jsem tedy učitel duchovní cesty a jógy, o tom není pochyb. Protože jsem současně ale poustevník, tak v souladu s tímto vyznáním a tradicí se zdržuji především v samotě a nikoho nic osobně neučím. K tomu v 21. století slouží internet, webové stránky eventuálně psaní duchovních knih pro veřejnost v této především materiálně a dokonce ateisticky zaměřené západní společnosti. Budu vám všechno postupně vyprávět z vlastní zkušenosti.

Odkud se berou vaše duševní těžkosti a problémy? Určitě jste se s nimi nenarodili. Troufám si říct, že vám je předali druzí. Vy sami jste v podstatě zcela ve vnitřní harmonii, ale ti druzí tzn. asuři, démoni na vás stále útočí prostřednictvím vašich bližních, k nimž jste bohužel připoutáni. Opravdu vám v tomto případě nezbývá nic jiného, než se od svých nerudných, negativních, depresivních, poraženeckých bližních zcela odloučit a neotvírat jím za nic na světě svou anahátu, o což usilují aby získali nějakou energii. To znamená odejít od nich například na poustevnu, nikoli do psychiatrických ústavů, kam by vás "oni", to znamená ti druzí v našich bližních, rádi uklidili, zejména pokud jste opravdu duchovní v pravém smyslu slova. Opravdu místo pojídání léků analyzujte odkud, či od koho se bere váš vnitřní neklid, úzkost, deprese, negativita atd. Opravdu vám toto vše předávají "oni". Zejména pozor na ženy, pokud jdete po duchovní cestě za Bohem. Co udělat pokud jste na sobě zpozorovali duševní ataku na bázi zlého? Udělejte to jako já. Vydejte se neodkladně na bezdůvodnou procházku do supermarketu. Tam si zakupte jeden grapefruit a tři pomeranče a doneste domů. Doma si z těchto citrusů na odšťavňovači udělejte výborný džus. Dobrou chuť. A nezapomeňte před svým oltářem o všem přemýšlet a meditovat. Rozhodně neberte své problémy příliš vážně. Jsou to jen vaše nezbytné zkušenosti.

Na satsangy nyní nechodím, protože se raději zdržuji v samotě na vnitřním satsangu , jak se u skutečného poustevníka sluší a patří, tedy u novou svého vnitřního Mistra. Poznal jsem, že vnější satsangy jsou důležité především pro zesvětštělou veřejnost, pro něž mají ohromný význam, neboť si tak dobíjí duchovní energií. Ale pro poustevníka, muže samoty, je to naopak ztráta energie. Nevím, já jsem z veřejných satsangů již nenaplněný, někdy jsem dokonce rád když končí a dokonce z nich odcházím před jejich koncem. To se mi však nikdy nestává u vnitřních satsangů v samotě mé poustevny, u ohně v lese, v jeskyni či mnišské cele svého pokoje. Nepotřebuji chodit na dobrovolně-povinné satsangy při nichž se mne ptají, proč na satsangy nechodím. Z tohoto důvodu jsem přestal navštěvovat dokonce i střílecké satsangy, protože jsou zatím bez mého Mistra Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránandy. Příležitostí k tomuto rozhodnutí bylo, že si ode mne jakožto od mnicha vybírají za vstupenky na satsang, v rozporu s duchovní tradicí Indie, drahé finanční poplatky. Proto jsem se rozhodl se s touto podivnou neduchovní praxí rozejít a až do odvolání, nebo vyřešení tohoto nežádoucího stavu, satsangy, tzn. bohoslužby již vůbec nenavštěvovat a všechen volný čas setrvávat nikoli na vnějším satsangu, nýbrž raději na satsangu vnitřním v ústraní a samotě poustevny. Dokonce i na pozemcích Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách mám na jednom zcela nenavštěvovaném místě jednu takovou provizorní poustevnu, kterou mi sice řádně neschválili, ale zdá se že ji tolerují. Na satsang příjdu až se vrátí do Střílek můj Mistr Mahéšvaránanda. Tehdy již pokorně zaplatím stanovený poplatek za vstupenku a půjdu samozřejmě na Višvagurudžího satsang. Ale do té doby budu opravdu raději v duchu Bhagavadgíty se zdržovat v osamění poustevny u nohou svého Vesmírného Přítele a Mistra na vnitřním satsangu.

V podstatě s touto hospitalizací z duchovních důvodů, které chápu jen já sám souhlasím. Má maminka si totiž není vůbec vědoma svého Stínu, tedy svého nižšího já, démonského ega, neboť se odmítá dlouhodobě po celý svůj život sebe poznat meditací, či při pouhé modlitbě. Toto všechno opravdu nedělá a odmítá dělat. Tak jsem poznal, že ji ovládá démon nižšího já. Tak ji v podstatě nezbývá ve stáří nic jiného, než že ji Někdo na nebi ve vyšším zájmu, vzhledem k tomu že se hlásí ke křesťanství, donutí. Proto leží bez energie připoutána na lůžko v nemocničním pokoji a je přinucena okolnostmi své nemoci si konečně všímat svých úzkostí, strachů, depresí ap, ty rozpouštět a tím se osvobozovat. Proto s hospitalizací maminky pro dlouhý pobyt v nemocnici v podstatě souhlasím, ale nepřeji ji to. Byl bych raději, kdyby byla se mnou doma, ale to není možné, vzhledem k tomu že nemůže vůbec chodit po nohou. Proto souhlasím s hospitalizací maminky. Navštěvuji ji téměř každý den, nosím ji koblížky a další sladkosti a je to s ní v její bezmoci lepší a lepší, než kdyby doma kouřila cigaretu za cigaretou, vařila si opravdu příšerná jídla a plazila se po zemi, neboť nemůže opravdu chodit. Je tedy na čase alespoň na sklonku svého života pohledět sama do svého nitra v prázdnotě nemocničního pokoje, před čímž se zbaběle opravdu celý život jen vyhýbala.

Mě stačí vypít denně ráno na lačno 0,25 až 0,3 l na odšťavňovači čerstvě připraveného džusu ze dvou až tří pomerančů. Denně investuji do pomeranču cca 30 Kč, což je tisíc korun za měsíc. Ale považuji to za investici do zdraví. Já sám jsem byl na sladkostech zcela závislý aniž bych si to uvědomoval, tak jako většina z vás. Byly doby, kdy jsem konzumoval půl kila mléčné čokolády Studentská pečeť nebo Milka denně. Kromě toho jsem pojídal ohromné množství koláčů, koblížků, buchet, oplatků apod. Chuť na sladkosti přichází především při pobytu na čertvém vzduchu v lesích. To se samozřejmě bohužel velmi negativně podepsalo na stavu mých zubů. Proto jsem vyhlásil program záchrany posledních zubů, abych již nemusel jít k zubaři. Od té doby se stále víc ukázňuji v pojídání cukru, ale zcela nenásilně. Přitom používám svou vlastní autosugestivní metodu káznění se, při níž si opravdu nic na co dostanu chuť neodpírám, přičemž na své závislosti pohlížím s vnitřním úsměvem sobě vlastním. Pochopil jsem totiž, že tvrdé zakazování a odpírání čehokoli nikam nevede. Co je však nutné, je zvítězit sám ve svém vlastním podvědomí, z něhož k nám přicházejí naše tužby a přání. Proto je nutné do svého podvědomí vkládat silná rozhodnutí ve formě sankalp a tak nad podvědomím zvítězit, opakuji zcela nenásilně a přirozeně v souladu se svým stavem duchovního vývoje. Tak se mi postupně podařilo minimalizovat a omezit přísun řepného cukru, škodlivého pro lidský organizmus. Opravdu již nejím žádné čokolády a od té doby co jsem přešel na půst s pomerančovými šťávami v podstatě až na úplné výjimky nejím žádné sladkosti. Zcela se zbavit cukru není nutné a varoval před tím i můj Mistr Paramhans svámí Mahéšvaránanda. Je třeba jen pokud možno zaměnit rafinovaný cukr za cukr obsažený v čerstvém ovoci. Tak to teď dělám s úspěchem já . Už se těším na každé ráno, kdy si zajdu na nenásilnou procházku do obchodu ve městě pro své pomeranče. Není k tomu třeba žádné vůle, úsilí či sebezápor. Vše se děje zcela přirozeně. S pomerančovým půstem má závislost na sladkostech, která mne posedala především od té doby co jsem se stal vegetariánem, až měla někdy charakter démona obžerství, který mne posedal především po obdobích delšího půstu, někam odezněla a zmizela. Vyzkoušejte mou pomerančovou metodu proto také ve jménu vašich zubů:).

Pokud jste křesťané, tak provoňte svůj dům kadidlem. Pokud jste ale stoupenci jógy a východních náboženských směrů pak použijte vonné tyčinky. Já jsem sice jogín a hinduista, přesto kadidlo rád používám. Kadidlo se nasype na samozápalné uhlíky, zakoupené v církevním charitním obchodě, které se zapálí. Odletují při tom malé jiskřičky a uhlík doutná, rozehřívá kadidlo a to velmi dýmí a voní. Vznikne tedy hustý velmi voňavý kouř, který má posvátné účinky na mysl. Proto se kadidlo používá hlavně k vykuřování kostelů. Mě kadidlo dala archeoložka Inna Mateiciucová. Mě samotného nikdy nenapadlo si kadidlo zakoupit. Od té doby ho však často používám, například na posvěcení svých meditačních jeskyní. Cítím totiž, že to má nějaký astrální vliv a přeje to dobrým silám vznikajícím v takové jeskyni. Nedoporučuji kadidlo ale pálit v menší uzavřené místnosti, i když i to ve svém ášramu stále dělám. Může to být nezdravé, neboť přece jenom je to kouř. Mnohem lepší se mi jeví používat tradiční vonné tyčinky, nejraději Nag Champy od Sai Baby. Ty určitě při běžném použití zdraví neškodí, neboť jsou indickou tradicí prověřené a pravděpodobně samotným světcem Sai Babou autorizované.

Někdy Boží vůle může být ztajená v tom co vám někdo spontánně řekne, nebo jak se k vám zachová. Neuplívejte však příliš na tom.Většinou z lidí mluví jejich špatné zlé vlastnosti, kdepak Láska. Dokonce i ve zlých věcech může být ztajená nepochopitelná Boží Hra.

Pokud chcete pokročit v meditaci a józe, zvykněte si na svém oltáři zapalovat tři kalíšky čajových svíček, nejlépe ve svícíncích lamp z křišťálu, himalájské soli nebo i skla. Vznikne tak úžasná duchovní energie a atmosféra, při níž k vám budou přicházet andělé, dévové, kteří vám budou přinášet samé nádherné inspirativní myšlenky pro váš život. Samozřejmě, že nejlepší by bylo používat místo vosku ghí z rozpuštěného másla jako v Indii, nebo i rostlinný olej. Pokud se na svíčku budete koncentrovat zrakem, pak se to nazývá trátak. Já sám zapaluji kalíšky čajových svíček na oltáři po celý den i v noci když spím, nejen při meditaci. Vůbec si již nedokáži představit, že by u mě v pokoji – mnišské cele, nehořela svíčka – věčné světlo. Taky můj Mistr Paramhans svámí Mahéšvaránanda velice doporučoval, aby ve vašem domově neustále hořel oheň, stačí v kamnech. Odstraňují se tak negativní energie. My poustevníci s ohněm v lese či jeskyni neustále žijeme. Je to velice přirozené, plné míru, lásky a harmonie. Je to požehnaný zvyk již z dob mého trampského života v mládí, Tak k tomuto jsem vás chtěl pozitivně inspirovat.

Možná vás překvapí, že i já jsem kdysi poměrně intenzivně kouřil cigarety a posléze indiánskou dýmku míru, kterou mi věnoval moravský indián – šaman Havran Běluša. Pokud přemýšlíte nad tím, že s kouřením přestanete tak jako já jsem před třiceti roky s tím přestal, mám pro vás dobrou radu a námět na zamyšlení. Radím vám, udělejte si nejdříve z kouření cigaret, či dýmky malý obřad a meditaci. Nejprve se totiž musíte z tohoto zlozvyku osvobodit ve svém podvědomí. Zcela jistě vám při odvykání od závislosti na nikotinu asi nepomůže tvrdý houževnatý sebezápor, ale nechci vás vůbec podceňovat, možná že někdo má takovou silnou a nezlomnou vůli aby s tím naráz přestal. Takovou silnou vůli jsem já však neměl. Chtěl jsem totiž nejdříve vnitřně pochopit proč vlastně kouřím, co mi to dává a proč jsem s tím začal. Proto jsem raději kouření přetransformoval na jakousi meditační praxi. K tomu jsem začal praktikovat opakování manter. Tak jsem se osvobozoval s láskou a porozuměním ve svém podvědomí. Až jsem toto všechno po delší době meditačního kouření, především posvátné dýmky zrealizoval a pochopil, tak jsem si jednoho dne konečně další kouření tvrdě zakázal a s úplnou lehkostí bez problému jsem s kouření tabáku s úspěchem skoncoval navždy. Od té doby jsem cigarety ani dýmku nevzal do úst a je tomu již třicet let. Dnes vím, že kdybych byl pokračoval s kouřením tak bych byl dneska zapáchající troska a co se týká zdraví bych byl nejspíš ruina. Nikomu tedy nedoporučuji aby s kouřením čehokoli začínal. Mělo by to na vás opravdu mimořádně zlé účinky. Stačí si jen uvědomit co to způsobuje vdechovat kouř do plic. Tak s tím zavčasu taky přestaňte. Děkuji příteli Havranovi, že mne naučil kouřit indiánskou dýmku meditačně v duchu Siuxů. Je to opravdu velice pěkný, hluboký a meditační obřad převzatý po indiánech severní Ameriky. Takže děkuji Havranovi, který s kouřením dýmky asi dodnes nepřestal. Jednou se sejdeme v Black Hills a opět zakouříme dýmku, kterou já však za nic na světě nebudu vdechovat.

Nevěřte svým snům, to jenom podvědomí si spřádá své příběhy. Jenom pokud by se vám zdály tzv. Prorocké sny a vy viděli světce, pak důvěřujte. Takové sny jsou však mimo vaše možnosti pokud jste světští, nebo i krátce duchovní. Já sám mám každou noc po vysvěcení na mnicha velice živé sny o nichž říkám, že to jsou astrální sny. Jsou velice živé, jakoby z jiných časů, jiných realit a jiné dimenze. Rovněž ani jim nevěřím. Mohli byste se pominout na zdravém rozumu, kdybyste se svými sny nechali řídit a důvěřovali jim. Je to však teoreticky zajímavé, co všechno se mi v noci zdá a co všechno je ve spánku ve snech možné. Psychiatrům, kteří hledají racionální jádro ve snech svých pacientů nevěřím a nedůvěřuji. Opravdu, nevěřte za nic na světě svému podvědomí, ale jenom nad vědomí Pravdy a Lásky! Taková je má zkušenost se sněním. Z těchto důvodů zapisování svých četných snů považuji za zbytečné.

Tím se my jogíni odlišujeme od tradičních františkánů, kteří odmítají mít cokoli společného s penězi. Já naproti tomu peníze považuji za jeden z nejgeniálnějších lidských objevů a vynálezů, který nám značně usnadňuje život v této komplikované společnosti. Nedokáži si dost dobře představit, že by místo peněz fungoval v 21. století směnný obchod – to by bylo opravdu značně komplikované. Takže si bankovní účet normálně založte. Podle mé zkušenosti nejlepší banka pro nás poustevníky v České republice je františkánující FIO banka, protože za vedení účtu na rozdíl od ostatních bank si nebere žádné poplatky, což je pro nás chudé františkány velice zajímavé a důležité. I můj Mistr Mahéšvaránanda zřízení osobního účtu svým žákům doporučuje. V podstatě v 21. století to opravdu jinak nejde. Například můžete trvalým příkazem rozesílat své sponzorské poplatky charitativním a dobročinným společnostem. V podstatě je to pozitivní hra s penězi, které od někoho přicházejí a někam jdou. Já sám mám tedy účet u FIO banky a jsem s touto komorní bankou zcela 100 % spokojený. Též i vám občas na principu almužny do mnišské misky někdo zašle sponzorské peníze, což neodmítejte. Rozesíláním peněz na charitativní a dobročinné účely se předává pozitivní energie a láska. Každý váš dar trpícím lidem vás samotné bude vnitřně obdarovávat harmonii a vnitřním ohněm zapáleným srdcem. Takže to nepodceňujte a rozesílejte své nadbytečné peníze ášramům, klášterům, Charitě, Armádě spásy ap. Samozřejmě, že vy sami nesmíte z důvodu své štědrosti trpět jakýmkoli materiálním nedostatkem. Všechno musí být uměřené a v harmonii. Já sám platím na sponzorství asi 2200 Kč měsíčně, což zatím považuji za dostatečné vzhledem k mé současné relativní nemajetnosti.

I když jste mniši, či poustevníci, budete potřebovat nějaký způsob, tzv. vychytávku, jak přijít k penězům pro prosté živobytí. Má první taková vychytávka, když jsem před téměř 40 roky odešel žít na srub do lesa, byl vlastní řidičák skupiny C a E, to znamená na náklaďák a dokonce i na kamión s návěsem. K tomuto řidičáku jsem přišel zdarma jako voják základní služby. Tak jsem měl zajištěn zdroj obživy tzv. druhého výučního listu. Takže od začátku své duchovní cesty netrpím v žádném případě hmotnou nouzí či nedostatkem. Právě naopak. Vždy to bylo řízeno vyšší inteligencí tak, že jsem byl za svou práci štědře odměněný. Stejně je tomu i u vás pokud jdete opravdu za Bohem. Budete dostávat vize, či spásné myšlenky, jak přijít pohodlně k penězům nutných pro obživu. Později jsem se živobytí jako řidič zřekl a musel jsem si najít jiný zdroj obživy. Práce u Charity či na ekologickém středisku mi sice přinášela vnitřní uspokojení, ale nebylo to dobře zaplacené. Já jsem však měl vždy filozofii, že je třeba, ale jen po krátký čas intenzivně tvrdě pracovat, a potom za získané peníze odejít do hor a do lesů jen svobodně žít a meditovat po co možná nejdelší čas. Jako vždy jsem i nyní dostal spásnou myšlenku jak to vyřešit prakticky. Bylo to ohromné veliké štěstí. Dozvěděl jsem se totiž, že dokonce v České republice lze pracovat v přírodě na horách při rekonstrukci turistických chodníků a cest. Tato práce na mne čekala v nejvyšších českých horách Krkonoších. Tak jsem tam zavítal a pro svou nezměrnou pracovitost jsem byl hned odměněn 70 korunami na hodinu čistého zisku, přičemž se pracovalo deset hodin denně, což byla na konci 20. století značně vysoká finanční odměna. Opět jsem žil v dostatku a mohl odcházet na dlouhá období meditovat do jeskyně na horách. Tak se Bůh o mne stále staral. Opravdu na tuto tvrdou manuální práci s kameny horského cestáře v Krkonoších nedám dopustit. Velice jsem meditoval, a proto i tato skvělá práce vzhledem k mému vnitřnímu rozpoložení se nakonec ukázala být již nevhodnou. Navenek se to projevila tak, že jsem se dostal do vnitřních otrokářských spárů majitele firmy až jsem této jinak skvělé, ale přece jen světské práce dobrovolně musel zanechat z důvodu svého duševního zdraví. Tehdy jsem se ale dočetl v jógové literatuře důležitou myšlenku, že když uzraje čas, tak máme opustit i svá zaměstnání, to znamená žít jen z almužny a pozorovat jen Boha jak je v srdci usídlený. Práci máme ponechat těm, které Bůh pro to má. Tak jsem to poslechl a začal přemýšlet že budu žít jak se u poustevníka sluší a patří již jenom z almužny, to znamená z lidské dobrotivosti, což mi vyhovovalo vzhledem k mému značně pokročilému svému filozofickému nazírání tohoto problému. A Bůh se o mě opět postaral. Inspiroval mne abych vzal do rukou misku a obešel s ní a obrázkem svatého Františka z Assisi - to na vysvětlenou ve své kutně náměstí ve Spišské Nové vsi. A opravdu, k mému úžasu, lidé sami mi do této misky za zvuku mých manter dávali velmi štědře finanční prostředky, takže jsem vždy na týden po takové obchůzce za almužnou mohl zmizet zase v horách a posadit se do meditace v jeskyni. Lidé ve městě byli potěšeni mou pohádkovou rolí poustevníka, který k nim sestupoval odněkud z hor a rádi mne podpořili vším potřebným. Tak to funguje pokud jste opravdu duchovní. Tento život z almužny ve Spišské Nové Vsi byl nejsvatější způsob mé obživy. Později, po návratu do civilizace, kdy jsem opustil svou horskou jeskyni na Slovensku, jsem se již vnitřně zdráhal žít opět i v Brně jen z almužny. Neměl jsem k tomu již ty vnitřní kvality, necítil jsem se již toho být hodný. A tehdy mne vnitřní Vyšší pokyn přivedl na myšlenku místo regulérní almužny hrát jen na flétnu u kostelů. Tak jsem před sebe položil misku, usedl na karimatku a začal hrát těch několik nápěvů, které jsem díky Bohu z minulosti znal. Kdo by to byl řekl, že mne hraní na flétnu opět uživí. To byla tedy další Boží vychytávka, jak si udržet vnitřní mír v této všelijaké lidské společnosti, harmonii a skutečnou svobodu a nezávislost poustevníka. Ještě i dnes jsem se z důvodu zažívané nouze uchýlil znovu po mnoha letech ke hraní na flétnu u kostela, a ono to opět funguje s Boží Milostí. Není to sice doslova na zbohatnutí, ale přesto je to velice štědře zaplacená almužna, takže z ní zaplatím své rozsáhlé sponzorské aktivity a ještě mi zbyde i na pokrm vezdejší. Děkuji Bohu za jeho neustálé požehnávání mé duchovní cesty, za trvalý život v relativním blahobytu, soběstačnosti a opravdové svobodě ducha.

Drahý Višvagurudží,
rád bych Ti ze srdce poděkoval za Tvé rozhodnutí učinit ze mne svámího. Jsem zcela spokojený, v harmonii a Lásce. Má životem zmučená mysl se zázračně uzdravila. Opravdu Ti děkuji za vše dobré. Budu šťastný, když se uvidíme ve Střílkách v České republice. Mysli na mne a pomodli se za mne k Maháprabhudžímu abych se v příštím životě zrodil jako jogín a svámí v Indii, v Himaláji pod Gangotrí a šel znovu cestou jógy Lásky a Poznání.

"Ten, kdo rozjímá v himalájské jeskyni a pracuje na sobě, aby sám sebe očistil, očišťuje též i svět a pomáhá světu svými duchovními vibracemi. Nikdo nemůže zabránit tomu, aby jeho čisté myšlenky vycházely do světa a přicházely k těm, kteří je vskutku potřebují." (Šrí Svámí Šivánanda z Rišikéše).

Myslím drahý Višvagurudží, že jsem Tě nalezl ve svém vědomí. Jsi mé Nad Já a vedeš mne tímto životem již od narození. Přeji Ti pevné zdraví. V Lásce a úctě

Měl jsem tuto sošku velmi rád. Vůbec mi nevadilo, že Milarepa byl před svým obrácením k Buddhovi černý mág, který dokonce černou magií zabil několik desítek lidí, kteří ubližovali jeho rodině. Ale při hlubší meditaci u Nadjá mého Mistra jsem se rozhodl přece jen se Milarepy zřeknout. Přece jenom měl pro mne velice zlou karmu. Tím nechci říct, že by byl zlý, když dosáhl v jediném životě Osvícení. Mě se ta soška opravdu zalíbila. Tu mi přišlo pochopení abych ji věnoval brutálnímu satanistovi na bázi černé magie Jiřímu Svozilovi z Josefova u Býčí skály. Hned se mi ta myšlenka zalíbila Tak jsem mu sošku odeslal poštou opožděně k vánocům. Neboť se řídím myšlenkou Ježíše: "Dobře čiňte těm, kteří vás proklínají a nenávidí vás." Tím nechci říct, že by mne Svozil v současnosti proklínal nebo nenáviděl, ale v minulosti takový rozhodně byl. Byl neobyčejně houževnatý a sveřepý, pohotový ke všemu zlému, čímž mne velice zasahoval. Ale já jsem mu to odpustil, neboť již zanechal mého pronásledování na bázi zlého. Jinak bych mu dodnes nedůvěřoval. Projevil totiž pokoru přede mnou a tím i před Bohem, i když jen malou, ale přece jenom zatím dostačující. Proto ho zahrnuji stále dary a nyní mu věnuji svého Milarepy, aby mu šel příkladem na cestě k Osvícení, čili k Bohu.

Jiří Svozil mladší, jeskyňář z Býčí skály, dnes již bývalý Satanův oddaný, je již dnes pohádkovou bytostí. Jak jsem vás informoval, odeslal jsem mu k vánocům sošku Milarepy, za níž mi dnes upřímně ze srdce poděkoval. Popřál mi vše nejlepší na mé cestě poznání a nazval to pozitivním gestem. Vážím si toho v srdci. Má ji nyní vystavenu na čestném místě ve svém pokoji. Jiří Svozl mladší mne přesvědčuje, že není správné odsuzovat kohokoli, ani když vám snad škodil černou magií. Jiří Svozil šel tedy do sebe jako málokdo z nás vzhledem k tomu, že se dlouho považoval za Satana. Láska a milosrdenství přece jenom vítězí nad zlem. Oni potřebují poznat tuto vyšší duchovní sílu a energii. Tomu mne naučila meditace. Já mám radost z obrácení každého satanisty, posedlého zlým duchem, zlého člověka. Neboť uzdravení nepotřebují zdraví, ale nemocní. Přišel jsem léčit lidské duše.

Vždy jsem přemýšlel, že budu jíst velice skromně. I když jste vegetariáni, ještě to neznamená, že se stravujete zcela zdravě. Mým cílem je omezit všechny sladkosti, tedy i koláče, samozřejně vůbec nejíst čokolády, oplatky, ale dokonce omezit i jogurty, protože jsou zcela nefrantiškánské ceny a já nepodporuji nic, co není taky františkánské, tedy ani předražené vstupenky na satsang ve Střílkách. Ať se na mě nezlobí, ale nechci je vůbec podpořit v hamižnosti po penězích. Místo toho dobrovolně platím velké peníze Višvagurudžímu v Džadanu na bankovní účet. Konečně jsem v těchto otázkách našel harmonii. Dneska jsem si koupil pomeranče na svůj každodenně připravovaný džus, dale banány a suchou bagetku. Tak jsem se nasytil a jsem zcela spokojený. Je to stravování né nepodobné životosprávě mnoha poustevníků na poušti, nebo tam vysoko v horách, například i mého oblíbeného svatého Antonína Poustevníka v egyptské poušti, který po desetiletí na poustevně v poušti jedl jen chléb a styděl se, že vůbec něco jí. Takový asketa chci být podvědomě i já, Gyaneshwarpuri.

Před třemi roky, v roce 2023 jsem dosáhl vnitřního Osvobození, vtělilo se do mne Božské Já mého Mistra Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránandy. Od té doby všechny těžkosti duchovní cesty pominuly a já se těším velkému štěstí, zdraví, lásce, míru a harmonii. Skoro po dvaceti letech nezměrného utrpení a ponížení znovu zažívám svůj pravý přirozený vnitřní stav. Jsem duchovně úplně proměněný.

Dnes jsem se rozešel s dávným přítelem, protože na mne zkoušel své vnitřní síly a energie. Varoval jsem ho několikrát aby to na mne nezkoušel, ale on pořád v tom pokračoval, například je přehnaně komunikativní. On tak získává energii, protože má zcela vyhaslou anahátu, to proto zcela nevěří v Boha a Boží zřízení. Neuposlechl a pořád na mne hrál své psychologické hry na komunikaci, v čemž je velice pokročilý. Až mne to začalo unavovat pořád donekonečna naslouchat jeho přízemním jakoby filozofickým řečem a pořád mu něco nesmyslně vysvětlovat. Prostě jsem se s ním proto rozešel. Nepotřebuji opravdu vyživovat něčí bezbožné nižší já. Tak jsem udělal rázný konec tomuto neustálému vampírování energie. Rozešel jsem se s ním a je mi líp na srdci. Cítím, že jsem se v jeho případě zachoval správně. Ať mi promine a najde si jiný objekt na upírování životní síly Boží. On je v tom velice pokročilý, což není radno podceňovat, nejhorší je že to dělá více méně vědomě a úmyslně. Hned jsem to prohlédl a několik let jsem ho vnitřně vedl, ale zbytečně. Mu vampírování u duchovně nezkušeného pokročilejšího člověka stačí. A je zcela bez pokory. To mne ve skutečnosti varovalo, abych dal ruce od něj pryč a nechal ho jeho vlastní karmě, která jemu osobně v podstatě vyhovuje.

Je to člověk - schizofrenik z okruhu žáků "velkého" všeobecně známého "mistra" Petra Špačka z Brna-Bosonoh, tedy z vesmice v níž žiji. Vůbec jsem netušil, že tu žije tak nemocný neléčený člověk, satanista na bázi kumulovaných extrémně nebezpečných zlých schopností. Nejdříve mne oslovil mobilem a hned na mne vychrlil klatby. Tak jsem mu zavěsil načež mi odeslal několik desítek anonymních sms a emailů s extrémně zlým obsahem. Takoví Satanovi oddaní jsou extrémně nemocní a nebezpeční lidské společnosti a měli by proto žít v ústraní psychiatrického ústavu či ve vězení. Kdybych intenzivně nemeditoval, byl bych jako většina z vás při setkání s takovým Satanovým monstrem zcela bezmocný. Já jsem s ním však meditačně komunikoval a tím jsem ho poněkud v jeho nenávisti znejistil. Neradím vám vůbec abyste si začínali cokoli se satanismem. Dodnes mám mobil zahlcený jeho sms. Je to nachystáno pro policii, pokud by se o Satana z Bosonoh zajímala. Ale já jsem přesvědčen že tento Vesmír umí omomu satanistovi - Satanovi nachystat past a dostat ho do vnitřního vězení jeho karem. Současně v souvislosti s tímto atakem se definitivně zříkám rovněž podle mého názoru již nemocného, i když v tomto případě v pozitivním smyslu slova, Petra Špačka z Bosonoh a přerušuji s ním styk. To on na mne ve skutečnosti tohoto Satana podvědomě poslal protože o mne po Bosonohách trousí negativní informace a klepy. Takže dost bylo vlivu Petra Špačka, který dokonce kandidoval na bosonožskou radnici! To on velký kalhotkový a podprsenkový mistr, jak jsem o Petrovi napsal ve své knize Cesta poustevníka, mi poslal tuto extrémně zlou karmu. Petr Špaček opravdu sešel. Jeho kontakty z hospod jsou opravdu mírně řečeno podivné. Varuji ho kam ve skutečnosti s takovými přáteli jde. Petr je zajisté veliký mystik, ale jeho poznání je bohužel jak se mi jeví již zastaralé a omezené. To proto mne nechápe a je ze mne zklamaný. Takže omezené vědomí bez Napojení na Božské Já. A to je údajně Velký Mistr. Já se směji. Já se směji!

Ze všeho nejdříve si uvědomte, že je ve vás Bůh a to vás chrání. Potom se za Satana před svým oltářem pomodlete. Stačí k Archandělovi Michaelovi a Ježíši. Pak ale zlého zcela ponechte na vyřízení jeho karmám ve vesmíru. Můžete se pokusit s ním komunikovat, ale on je ovládán démonem lži, takže to příliš nedoporučuji, pokud nejste kontemplativní lidé pokročilí v meditačním umění na bázi exorcismu. Proto jen utichněte a už se jim nezabývejte. Satan je nemocný člověk, který chce z vás vysávát vaši pozitivní duchovní energii, zcela ji vás zbavit a vyčerpat. Proto mu žádnou energii dobrovolně neodevzdávejte. Pošlete takovéto satanisty do psychiatrické nemocnice. Taky nedoporučuji zlému žehnat, jak se domnívají křesťané. To se mi jeví příliš slabé. Je třeba dosáhnout nikoli komunikace se zlem, ale vnitřního Ticha a toto Vesmírné Ticho zlému člověkovi zprostředkovat. To ho zklátí do pekelné propasti kam patří, protože se vědomě přidal na stranu Zlého a vydával se za Satana. Rozhodně s nim nemějte soucit. Musíte být ve vztahu k němu tvrdí a nekompromisní. Tito lidé jsou velice nebezpeční této společnosti, ale já dokážu je ukázňovat a zbavovat zlých schopností jako mnich a jogín. Samozřejmě z moci Boží. Oni spoléhají na to, že se jich budete bát. Ale toho se v mém případě zcela jistě nedočkají. Je to sice značně nepříjemné, ale výjdu z tohoto boje který jde životem pokaždé vítězně. Já tyto lidi nevysvobozuji z pekla, já je posílám do vězení zlých karem.

Tento strach vám vštípili do podvědomí ochránci přírody a policie, pokud jste tak jako já byli pokutování za dělání tradičního trampského ohně v lese. Tento strach je třeba zcela vymýtit a svobodomyslně v duchu našeho woodcraftu, lesní moudrosti všude v lesích a horách na skrytém a chráněném místě ohýnek si svobodomyslně udělat, zejména když je v přírodě mráz. Tento oheň potřebujeme abychom se zahřáli na těle, na srdci i na duši, uvařili si při pobytu v přírodě pokrm a čaj, či jen z mystických důvodů tichého splynutí s mírem noci. Nebojte se tedy ohýnek udělat, i když já teď preferuji jako kompromisní řešení vařič dřívkáč, který mi na uvaření jídla dostačuje. Stojí jen tisíc korun, tak si ho opatřete. Zcela jistě se tak vyhnete perzekuci ze strany lesní stráže. Ale pokud chcete být jako já, tak si ohýnek opravdu udělejte a nebojte se. Je to Zlý duch této společnosti, která se snaží domestikovat nás svobodomyslné občany, a proto nám plošně bez rozlišovaní zakazuje tak přirozenou věc jako veškerý ohýnek v přírodě pod rouškou hrůzného strachu z požáru. Tak z nás činí v podstatě nesvéprávná individua. Já to vnímám dlouhodobě jako totalitní útisk citlivé duše tuláků, zálesáků, trampů a též mne poustevníka. Proto se tomuto nátlaku nepodvoluji. Samozřejmě, že svůj oheň nefotografujte abyste nedráždili úřední orgány. Mohli by vás tak jako kdysi mne pokutovat jen na základě v dobré víře zveřejněných fotografií. Řiďte se moudrostí trampů, kteří svobodomyslně napříč všemi režimy ohně ze zásady svobodomyslně v lese dělají! A jsou na toto vydobyté privilegium a právo patřičně hrdí. Oni doslova tvrdí, že nepotřebují aby jim někdo dělání ohňů schvaloval, či povoloval a stejně si oheň v lese samozřejmě zapálí. Na paďoury a mastňáky z velkoměst, kteří by opravdu les mohli podpálit platí litera zákona a je správné, že je stráž přírody ukázňuje a pokutuje. Ochránci přírody tedy musí umět správně rozlišit mezi námi, kteří se přírodním zákonům nijak neprotivíme a naopak těmi, kdo přírodu poškozují. "Oni" musí pocítit bezmoc nás změnit pod rouškou dodržování zákonů společnosti, které jsou v tomto případě nemocné a zneužívané k nedemokratickému útisku!

Stačí jíst jedno výživné jídlo denně. Já jsem zvyklý jíst večer po západu slunce.

Uznávám řeholi svatého Františka z Assisi, ale mám k ní dovětky a polehčující okolnosti, protože se píše 21. století, nikoli Františkovo 13. století před 800 lety. Nejsem františkán, ale jogín a hinduista. Františkovu řeholi je třeba posuzovat z hlediska nadčasí. Všichni milujeme Františka, ale nezachováváme s vlastní vivékou, správným rozlišováním, jeho přísně středověkou mystiku, jenom se jí necháváme nadchnout a inspirovat pro dnešní dny. Pro mou hinduistickou a jógovou víru a filozofii je zcela nepřípustné aby například mniši jedli maso a to dokonce v duchu učení samotné řehole svatého Františka z Assisi, který cituje podle mne velice sporný nejednoznačný evangelijní výrok přisuzovaný Ježíši. Též v 21. století je již neudržitelné, aby mnichové při almužně nepřijímali peníze, které jim s čistým srdcem a čistým svědomí Někdo poskytuje k přežití. Přijímání peněz ve všech podobách, tedy i při almužně František svým bratřím totiž přísně zapovídal. I polonazí bosí asketé před bazilikou v Assisi dnešních dnů, kteří praktikuji nejradikalnější návrat k ideálům sv. Františka z Assisi z mých rukou dobrovolnou finanční almužnu normálně přijímali, s čímž nezbývá než souhlasit v dnešním světě, který se velice liší od toho Františkova světa. Bohužel taková je realita. Nebo Bohu dík! Děkujeme Bohu za vše. Především za naši vegetariánskou náboženskou a etickou víru a praxi, ale i za peníze Někým nám s dobrým úmyslem věnované. Jsem reformovaný františkán, já hinduistický mnich, jogín a poustevník v Moravském krasu.


Zříkám se mléčných výrobků především mléka ale i jogurtů a omezeně i sýrů, aneb stávám se umírněným veganem, nejen vegetariánem jako doposud.

Rozhodl jsem se nepít mléko, dospěl jsem po vnitřních upozorněních k tomuto promeditovanému rozhodnutí. Důvodem je, že české mléko - jakkoli je lahodné chuti - nemusí být zcela nezávadná potravina. Stačí si představit ty ubohé, na smrt odsouzené krávy po té co splní svou funkci v neetických průmyslových velkochovem, živené bůh ví čím za účelem zvýšení dojivosti. Nad tím bychom se my mléční vegetariáni v hloubi své duše měli vážně zamyslet. Rozhodl jsem se tedy skoncovat s pitím předraženého mléka, jakkoli v naší jógové škole je mléko považováno za satvickou, tedy prospěšnou potravinu. Budu tedy čistý vegetarián v pravém smyslu těch slov bez doplňující stravy živočišného původu. Tímto omezením se přibližuji k filozofii zvané veganství, která z etických důvodů mléčné výrobky zcela odmítá. Termín "vegan" je definován jako "ne-mléčný vegetarián". Je to princip, kde člověk žije bez vykořisťování našich menších bratří, zvířat. Já však budu umírněný vegan. Budu se stravovat sice vegansky, ale nebudu v pravém smyslu slova veganem, neboť do hor budu bohužel nosit jistě kožené boty, pohorky Scarpa, z důvodu nedostatku lepších možností. I vegani uznávají, že ne vždy je možné se zcela vyhnout užití produktů ze zvířat. Podle některých veganských filozofů není snadné ani možné být úplně 100 % vegan v realitě tohoto světa.


Komentář:

Světlana Synáková:
Dobré rozhodnuti. Mléko je spojené ještě s dalším uřtrpenim než to, které jsi popsal: aby lidé mohli mléko a sýry mít, musí být narozena telata od matek odstavení. Drtivá většina z nich zemře- skončí na jatkách, jako "luxusní" telecí řízky nebo uhyne a dostane se do zvířecích konzerv. Krávy tak žijí v neustálém stresu - z nedostatku pohybu a z toho, že jim neustále odebírají děti. A až už nejsou schopné dávat litry mléka denně, konci na jatkách i ony…To, že v jogových školách mléko je prezentované jako sattvická potravina, je dogmat z dob před tisíci lety, kdy ještě žádné velkochovy nebyly a se zvířaty se zacházelo s úctou. Dnešní indický mléčný průmysl ničím se neliší od toho našeho. Když jsem byla na ajurvédské škole, hodně jsem s učiteli o tom debatovala. Moc se jim to nelíbilo, ta oddanost tradicím a víra v jejich neomylnost je tam velmi silná. Ale nakonec jsme dospěli k tomu, že za sattvicke se v dnešní době může povazovat jen mleko od domácích a volně žijících krav. Protože ve výrobku z velkochovu, ať už v mléku nebo klecových vajíčkách, nemůže být nic sattvickeho…Je to v podstatě koncentrované utrpení. Stejné je to i s "všelékem" ghee…Nicméně, pokud mas zdroj, odkud si muzes brát "čisté" mléko nebo sýry - ideálně známa rodina na vesnici nebo neco na ten způsob, kde budeš vedet jak se zvitretem zacházejí, myslim ze to mléko bude mít jiný náboj…To uz je na zváženi každého, co chce podporovat a čemu věřit. Je to podle me rozhodně menší zlo.Ale dokud nakupuješ v obchodech a neznáš původ, pak je lepší to úplně odříznout a vystoupit z kola kolektivní viny a nevědomosti.


Budu vegetarián neomítající pití mléka, nikoli odmítající vegan.

Několik dnů jsem nyní nepil mléko. K rozhodnutí znovu začít přijímat mléko jsem tedy dospěl pro několika dnech veganské praxe., které žádné mléčné výrobky nekonzumuje. Nechci filozofii veganství vůbec znejistit, určitě jsou vegani hodni naši úcty, ale praktikuji nikoli výstřední hraniční filozofii, nýbrž umírněnou zlatou střední cestu. Podle mé meditace a názoru jsou totiž vegani zbytečně příliš útlocitní ve vztahu ke zvířatům. Opakuji, nechci je vůbec znejistit, ale jejich způsob praktikování vegetariánství nebude moji vegetariánskou cestou. Rozhodl jsem se totiž po vzoru svého Mistra Višvagurua paramhamse svámího Mahéšvaránandy mléko neodmítat. Budu tedy jako on vegetarián. Proto jsem si dnes opět zakoupil mléko a s velkou chutí jsem ho zkonzumoval. Nebojte se být vegetariány! Rozhodně neznejisťuji práva zvířat, ale všeho s mírou. Instinktivně cítím, že filozofie veganství je značně přehnaná. Jsem přesvědčen, že krávy dávají mléko lidem s láskou. Proto pijte mléko. Ale pokud chcete být vegani a pití mléka se zříci, pak samozřejmě buďte. Ale pozor na nedostatek důležitých látek ve své výživě.


Ještě k otázce veganství kontra vegetariánství.

Já doporučuji pití mléka, ať je to jak je to, ve smyslu učení Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránandy, který učí že jsme vegetariáni a pijeme mléko. Jsem si jist, že kravám jejich neradostný osud nevadí, kromě smrti na jatkách. No a co že je oplodňují uměle! Nejsou lidé. Tak do nich neprojektujte lidské vlastnosti. Tím nechci znejistit, že jsou zvířata hodna našeho soucitu a ohleduplnosti.