Františkovu hnědou kutnu si podle mne může obléci každý poustevník, který jako poustevník chce žít, jako poustevník chce dýchat, jako poustevník se chce modlit a meditovat a rozjímat v lůně přírody. Já jsem s oblečením do hnědé Františkovi kutny neměl žádné vnitřní problémy, bylo to pro mne opravdu velmi přirozené se do ní převléci, jen jsem se jí necítil být poněkud hoden. Později jsem však ale zápasil, zda nosit do jeskyní hnědou kutnu, na místo svého řádně schváleného oranžového mnišského roucha. "Něco" mne však stále nabádalo abych se přiblížil Moravskému krasu, tomuto svatému území v srdci Evropy, v České republice a nosil do Moravského krasu nikoli své řádně schválené oranžové roucho, ale pokorný hnědý šat svatého Františka z Assisi. Tuto hnědou kutnu jsem si za velice mystických okolností zřeknutí tohoto světa ušil poprvé zcela sám, vlastníma rukama pod skalním převisem ve vápencovém pohoří nad Rišikéšem v podhůří Himaláje v Indii. Indičtí jogíni mne v této hnědé sutaně hned přijali mezi sebe a já jsem byl najednou velice šťastný a v harmonii. Cítil jsem se v této své první kutně jako duchovně Někým povýšený téměř na urovni mnicha. I po návratu z Himaláje zpět do České republiky - to bylo v roce 2000 - jsem v této hnědé kutně stále chodil, nejen v přírodě, ale i ve městě. Jako František z Assisi i já jsem žil tehdy stále v bezdomoví, lidem jsem hrál u kostela na flétnu abych si zaopatřil nějaké živobytí. Tak mne spatřil a uvítal v této hnědé kutně i Paramhans svámí Mahéšvaránanda na satsangu ve Střílkách a dokonce mne povýšil před ostatními svými žáky tím, že mi dovolil v této hnědé kutně sedět privilegizovaně blízko u jeho nohou spolu se skupinou jeho oranžově oděných mnichu, svámijů. Dokonce mi tehdy věnoval speciální meditační šál z hnědé vlněné látky, čímž mne tehdy již v roce 2000 de fakto povýšil na úroveň mnichů - sanjásinů, za což jsem mu byl neskonale vděčen. Tak uplynulo v bezdomoví v hnědé kutně více než deset let. Potom jsem se ale usadil v civilizaci, svůj rodinný dům proměnil na ášram a vzápětí jsem byl vysvěcený na mnicha jógy a hinduismu Višvaguruem paramhansem svámím Mahéšvaránandou, s právem nosit již oranžové roucho. To bylo v roce 2021. Tehdy jsem svou hnědou kutnu odložil, zakopal, a od té doby nosím stále svůj oranžový šat. Přesto mi v meditaci přišel vnitřní pokyn, abych si znovu zaopatřil hnědou františkánskou kutnu již ušitou profesionální firmou a tuto hnědou Františkovu kutnu začal znovu nosit do přírody a do jeskyní Moravského krasu. V civilizaci však dál nosím svůj drahocenný oranžový šat, ale nošením hnědé kutny v Moravském krasu vyjadřuji pokorné přiblížení staleté tradici tohoto svatého území, kde hnědě odění poustevníci po staletí žili a působili. Přesto jsem měl s tímto duchovním přerodem zpět na hnědou kutnu v podvědomí nemalé vnitřní těžkosti, neboť jsem měl pocit, že bych i do krasu měl nosil oranžové roucho. Byl to opravdu boj mezi vizí hnědé Františkovy kutny a oranžového šatu himalájských jogínů. Přesto jsem ale nakonec pochopil, že mohu do lesa nosit svou novou hnědou kutnu. Ve městě mezi lidmi dál nosím oranžový šat. Tak jsem si opatřil u profesionální firmy novou hnědou a opravdu kvalitní kutnu z dyftínu a vůbec tohoto rozhodnutí a počinu nelituji, jsem spokojený a ve vyšší harmonii. Myslím si totiž, že mne v Moravském krasu v hnědé kutně s konopným provazem u pasu snáze pochopí. Vůbec toto převlékání do hnědé ale neznamená nevěru hinduismu, józe či mému indickému Mistrovi Mahéšvaránandovi. To by bylo velké nepochopení mé osobnosti. Opravdu jsem svým zrozením mnich jogy a hinduismu, který se ze záhadných důvodů inkarnoval pro tento život zde v Evropě. Myslím si totiž že jsem hinduistický mnich i z předchozích životů, z nichž některé jistě byly i křesťanské, zasvěcené ideálu sv. Františka z Assisi. Jinak si nedokážu toto své upřímné následování svatého Františka na poustevny v horách v tomto životě nijak vysvětlit. Pokud se budu muset znovu na této Zemi zrodit, tak chci znovu nosit oranžové roucho. Chci se v příštím životě zrodit ale již jen v Indii, ve Velkém Himaláji, u Gangotrí a od narození být veden Bohem a Mistrem jako skutečný himalájský jogín. Upozorňuji zde, že nikomu z vás nedoporučuji, se oblékat do oranžového roucha, aniž byste byli Mistrem jógy k tomu řádně predisponováni, to znamená ordinováni na hinduistického sádhua a mnicha. Dokonce i ve Střílkách je v ášramu zakázáno hospodářům použivat na svůj oděv odstíny oranžové barvy. Má to svůj velký význam neboť oranžová barva je barvou vyšší duchovní oktávy. Zato Františkova hnědá je vám mnou ze srdce doporučena. Zde žádný problém nevidím a myslím, že by s tím souhlasil i blažený svatý František. Doufám že mne nebude nikdo za nošení hnědé kutny kritizovat, když nejsem vysvěcený kapucín. Opravdu ze zásady, vy poustevníci smíte nosit hnědě pokornou kutnu, případně i bílou nebo černou, nebo dokonce zelenou. Já sám jsem přešel nakonec na kutnu z maskáčové látky a jsem s ní velice spokojený.